Jdi na obsah Jdi na menu
 


Muž a pes

31. 5. 2009

"Muž a pes"Obrazek

Muž a jeho pes spolu kráčeli podél silnice. Muž se rozhlížel po krajině, kochal se scenérií a najednou tomu muži došlo, že je mrtvý. Pamatoval si, jak umíral a taky, že ten pes je vlastně již mnoho let mrtvý.

Po chvíli přišli k vysokému bílému kameni u cesty, co vypadal jako hezký mramor. Na táhlém kopci stál vysoký oblouk, který se leskl ve slunečním svitu. Když se u něj zastavili, uviděli ohromná vrata, která vypadala jako lastura a cestu, která k těm vratům vedla, jako z čistého zlata.

Pes táhnul k vratům a jak přišli blíž, uviděli člověka sedět za stolem. Byl dost blízko, aby se zeptali: "Promiňte, kde to jsme?"
Ten muž odpověděl: "To je nebe, pane!"
"Skvěle", odpověděl ten muž. "Neměl byste trochu vody?"
"Samozřejmě, pane! Jen vstupte a hned tu bude čerstvá ledová voda."
Muž pokročil a vrata se začala otevírat. "Může pes se mnou?" zeptal se.
"Je mi líto pane, zvířata sem nesmí!"

Člověk chvíli koukal a pak se otočil k silnici a pokračoval v cestě. Za dlouho přišli na vrcholek dalšího táhlého kopce a přišli k zaprášené cestě, která vedla k selským vratům, co vypadala jakoby je nikdy nikdo nezavřel. Ani plot tu nebyl. U vrat uviděli o strom opřeného člověka, jak si čte.

"Pardon", oslovil muž toho čtenáře: "Nemáte vodu?"
"Jasně, támhle je pumpa!" ukázal ten člověk na místo, které zvenku nebylo vidět. "Pojďte dál!"
"A co můj přítel?" Ukázal poutník na psa.
"Jo, bude tam miska."
Vešli dovnitř a skutečně tam byla stará pumpa a vedle miska. Poutník ji naplnil a dlouze se napil. Pak dal psovi. Když se napili, vrátili se zpátky k člověku, který tam stále čekal na ně.
"Jak tady tomu říkáte?" ptá se poutník.
"To je nebe!"
"No to je dobré", říká poutník. "Ten člověk před tím taky tvrdil, že u něj je nebe!"
"Aha, vy myslíte tu zlatou ulici s těmi perlovými vraty? Pane, to je peklo!"
"A nevadí vám, když takhle zneužívají vaše jméno?"
"Ne! Chápu, že se vám to tak zdá, ale my jsme rádi, že odchytnou lidi, co jsou schopni nechat psa venku!"