Co vlastně děláme?
Agility - náš sport číslo 1. Tento sport jsem objevila úplně náhodou, když jsem se se Sofi přišla podívat na cvičák na "nějaké závody". Zde přítomní zkušení kynologové mi doporučili, ať se domluvím s trenérkou agility a určitě tento sport zkusím, protože "Borderky jsou pro to zrozené." Sice jsem chtěla nejdříve chodit na poslušnost, a až by Sofi znala alespoň přivolání, že bych se teda přišla podívat na trénink agi. Ale co jsem mohla ztratit? No tak jsme teda přišli a rovnou se pustily do tunýlku... Od doby, kdy Sofi bylo půl roku a začaly jsme společně trénovat tento čím dál více populárnější sport uběhl už nějaký ten pátek. S pomocí našich skvělých trenérek Venduly, která vyhraje všechno co může, a Dáši, se kterou si moc ráda povídám, jsme postupně zvládly všechny překážky a tento rok zahájily naši kariéru (snad nás nějaká "kariéra" čeká) ofiko závodníků. Holky - díky za všechno!!
I když jsem psa neměla, bylo mi jasné, že bez poslušnosti psa se život s ním neobejde. Já osobně zastávám názor, že základní poslušnost by měl mít každý pes, ať už výstavní yorkšír, hlídací ovčák nebo domácí voříšek. Chtěla jsem (a stále chci) spolehlivého psa a to se bez výcviku neobejde. Zeptala jsem se tedy na cvičáku, jak na poslušnost a poté, co mi byl doporučen stahovák (který jsem vyzkoušela - bez účinku, a navíc s úplně opačným účinkem), jsem začala cvičit doma na zahradě, pro naprostého začátečníka ne moc ideální. Doma Sofi poslouchala jak hodinky, ale na cvičáku... Jednu dobu jsme spolu se Sofi hodně bojovaly, především kvůli (ne)přivolání. Sofi mě hodněkrát přivedla za hranice zoufalosti a já se i styděla chodit na cvičák, ale nechtěla jsem se vzdávat. Chtěla jsem psa a teď jsem ho konečně měla. Ale nebyl to ten vysněný pes, který se chová jen tak, jak chci. Nebyl to pes "robot", byla to Sofi. Dávala mi dost trvdé lekce (a ještě občas dává ) a ukázala mi, jak krušné mohou chvíle s nevycvičeným psem být. Na cvičák jsem chodila dál a postupně jsme se Sofi tuto "krizi" překonaly. Řekla bych, že hlavně díky pobytu mezi psy a hlavně že Sofi zmoudřela a já získala nějaké zkušenosti. Tento rok Sofi složila zkoušku ZZO a já jsem na to pyšná, i když to je jen "obyčejná" zkouška. Pro Sofi to důležité není, ale pro mě ano - dokázala jsem si tak, že se dá všechno zvládnout a že na to mám.
Od té doby, co Sofi objevila balonek ji nesmírně baví běhat za vším, co jí kdokoliv hodí, ať už klacky, kamínky, nebo zmiňovaný balonek, který ochotně donekonečna nosí zase zpátky a vyžaduje další hod. Tak jsem si řekla, že by ji frisbee mohlo bavit a když mi kamarádka poslala odkaz na seminář, kde zbývalo poslední volné místo, neváhala jsem a přihlásila se. Takže doma máme pár talířů a občas, když nefouká vítr vyměním balonek za talíře a jdeme si zaházet. Největším problémem je ale moje nešikovnost, protože hody "nemám v ruce" a tak se ne vždy povedou, ale i tak je Sofi ochotně nosí zpátky. Žádnou závodní kariéru neplánuju, prostě nemáme možnosti dál tento sport rozvíjet, neboť na našem cvičáku jsou možnosti dost omezené. Ale co už, cvičák máme krásnej. Ale třeba, možná, jednou.... Kdo ví?
Nevím, jestli dog-dancing je správné pojmenování toho, co se Sofi vyvádíme, ale dejme tomu. Já jen Sofi učím různé triky, kousky a blbinky pro pobavení a pro krácení dlouhých chvil. Mě to baví, Sofi taky (Proč by taky ne, když za každou blbost dostane ňamku a nemusí se u toho hnout z místa?) a návtěvy, které k nám občas zavítají taky. Je to příjemné zpestření na tréninku agi, po cvičení K noze-Sedni-Lehni atd. i v přestávkách mezi házením balonku. Dalším důvodem, proč Sofi tyhle blbinky učím je, aby si lépe uvědomovala své tělo. Tady učím Sofi hlavně různé trikys tlapkama a držení rovnováhy. Není to pro nás ale žádný sport, i když dog-dancing je založený právě na těhle kouscích. A především, musí se u toho přemýšlet, což Sofi nikdy neuškodí=)
Bohužel nemáme moc možností, jak se k obranám dostat nějak pravidelně, takže spíše než o obrany se v našem případě jedná jen o rekreační kousání. Poprvé jsem tuhle aktivitu se Sofi vyzkoušela v únoru 2009 při našem mini semináři "Stopy, poslušnost, obrany" a poté až v srpnu na LVT ve Svojanově. Tam byla Sofinka pochválena, že na začátečníka kouše moc hezky, tak bych chtěla zkusit pokračovat se Sofi dál. Pevně věřím, že si v budoucnu ještě kousneme, doufám jen, že ne do nějaké návštěvy=)